Rozhovor s doktorandkou Petrou Topkovou

V dalším dílu naší série mini-rozhovorů si tentokrát můžete přečíst rozhovor  s doktorandkou Petrou Topkovou působící na Katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

1.     Proč jsi šla na doktorát a čím se zabýváš?

Baví mě výzkum a nadchla jsem se pro tematiku moudrosti z pohledu psychologie, kterou se u nás zatím nikdo nezabývá. S projektem zkoumajícím moudrost jsem se pak i hlásila na doktorské studium. Zároveň jsem měla představu, že bych chtěla něco dát zpět katedře, kde jsem doposud studovala a třeba trochu učit nebo se podílet na jejím chodu. K tomu ale nakonec z různých důvodů bohužel nedošlo.

2.     Jaké problémy a výzvy doktorské studium přináší, co tě motivuje v práci?

Obecně je výzvou podfinancování doktorandů, kdy pro mě není možné studovat bez toho, abych zároveň pracovala, což spěje k tomu, že práce dostává přednost před studiem, na to pak nezbývá čas a protahuje se.

Zároveň bylo velkou výzvou vyjet s dvěma malými dětmi na zahraniční stáž, která je součástí mého individuálního plánu. Nakonec se mi povedlo sbalit celou rodinu a vyjet na 4 měsíce do Rakouska k odbornici na výzkum moudrosti a bylo to zatím to nejlepší z celého doktorského studia. Ani trochu toho nelituju navzdory všem starostem a strastem s tím spojených.

S motivací je to aktuálně velmi bledé, běhám mezi dětmi a prací a na výzkum či psaní dizertace nezbývá sil.
 

3.     Proč jsi se přidala do ČADu? 

Do ČADu jsem se přidala po absolvování semináře pro doktorandy zaměřeného na to, jak svá PhD studia ve zdraví přežít :D Chybělo a chybí mi větší propojení mezi doktorandy navzájem a přijde mi to jako velká škoda, zvlášť v době, kdy se naprostá většina výzkumů realizuje v multioborových týmech. Jsem ráda proaktivní a chtěla jsem se podílet na budování komunity, poznat kolegy a kolegyně z jiných oborů a udržovat si přehled o aktuálním dění.