Rozhovor s doktorandem Ondřejem Havelkou
Pokračujeme v sérii mini-rozhovorů s doktorandkami a doktorandy. Jako další si můžete přečíst rozhovor s doktorandem Ondřejem Havelkou z Technické univerzity v Liberci, Institutu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CxI TUL) a Ústavu nových technologií a aplikované informatiky (FM NTI).
- Proč jsi šel na doktorát a čím se zabýváš?
Doktorát byl pro mě přirozenou volbou, jelikož jsem chtěl pokračovat ve výzkumu, na kterém jsem dělal. Jedinou otázkou bylo, zda doktorát absolvovat u nás, či na univerzitě v Padově u Prof. Amendoly, se kterým jsem tehdy dokončoval jednu vědeckou publikaci a který byl uznávaným světovým lídrem nanotechnologického oboru využívajícího světelné paprsky pro výrobu nanočástic.
Nakonec vyhrálo nutkání neopouštět nový výzkumný tým, který jsem u nás na ústavu pomáhal založit. Kromě toho jsme měli již odeslanou žádost o grant GAČR, v němž jsem měl hlavní odpovědnost za jeden z pracovních balíků, takže jsem nemohl odejít jen tak snadno. Rozhodl jsem se zůstat.
Díky tomu se nyní mohu zabývat vývojem nové generace nanočástic s využitím vysokorepetičních pulzních laserů. Tyto speciální typy termodynamicky nerovnovážných nanočástic následně využívám v širokém spektru aplikací. Pro účely doktorátu se zaměřuji zejména na oblast heterogenní katalýzy, skrze níž se snažím přispět k řešení aktuálních environmentálních a energetických výzev.
- Jaké problémy a výzvy doktorské studium přináší, co tě motivuje v práci?
Doktorské studium přináší řadu výzev. Každý z nás tím prochází a osobní zkušenosti jsou různorodé. Často se doktorandi cítí být na všechno sami. Právě proto je pro mě důležité užívat si všechny prováděné činnosti i nástrahy, které toto období přináší, a to i vně laboratoře. Přijímám je jako patřičnou součást vědecké cesty, ale i cesty osobní. Je dobré si uvědomit, proč vlastně doktorát dělám, protože jednou ten doktorát skončí, ale potřeba bádat nikoliv. Vyvstává tudíž otázka, a to pro každého z nás, zda jsme ochotni dělat stejnou činnost i po dobu dalších 30 až 40 let.
- Proč jsi se přidal do ČADu?
Moje cesta k ČADu byla klikatější. Nejdříve jsem začal pracovat ve Studentské komoře Rady vysokých škol (SK RVŠ). V rámci ní jsme řešili otázky týkající se reformy vysokoškolského zákona, a tudíž i doktorského studia. Toto téma bylo pro nás velmi důležité. Nebylo však tématem jediným. Při práci jsme byli v úzkém kontaktu s ČADem, který měl správný tah na branku a díky tomu vznikla například “Příručka pro nově nastupující doktorandky a doktorandy”.
Nyní jsem již členem jak SK RVŠ, tak i ČADu a naše dobrá spolupráce pokračuje dál. Od minulého roku ještě zastupuju Česko v Eurodocu, evropské radě pro doktorandy, kde našim společným cílem je hájit zájmy mladých vědeckých pracovníků napříč Evropou.