Rozhovor s doktorandem Miroslavem Vašíkem

V dalším dílu naší série mini-rozhovorů si tentokrát můžete přečíst rozhovor s doktorandem  Miroslave Vašíkem Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

1. Proč jsi šel na doktorát a čím se zabýváš?

Na doktorát jsem šel hned po ukončení magisterského studia. Patřil jsem spíše k „lepším studentům,“ takže se to prostě nabízelo jako další prohlubování znalostí. Nejvíce mě na tom lákalo seznámení s vědou a vědeckým provozem, od začátku se ale snažím spíše krotit nějaké představy o možné akademické kariéře.

Zabývám se každodenností pražských univerzitních studentů v polovině 19. století. Zajímá mě jejich prožitek studia a snažím se to propojit s konceptem generací

2. Jaké problémy a výzvy doktorské studium přináší, co tě motivuje v práci?

Největším problémem a výzvou je pro mě nalezení rovnováhy mezi psaním dizertace, snahou „dělat vědu“, osobním životem a dalšími potřebami (zajištěním živobytí), s čímž mi nikdo nepomáhá a můj time-management je tak někdy dost chaotický. Stále více mě také trápí otázka, „co bude potom“, protože si nemyslím, že bude snadné získat dobrou akademickou pozici.

3. Proč jsi se přidal do ČADu?

ČAD jsem začal sledovat v prvním ročníku doktorského studia a vlastně stále objevuji možnosti, které nabízí. Dost se mi líbí snaha působit i do vyšších pater, a také mě zajímá situace doktorandů na jiných oborech a univerzitách.