Rozhovor s doktorandkou Anežkou Matěnovou
V dalším dílu naší série mini-rozhovorů si můžete tentokrát přečíst rozhovor s doktorandkou Anežkou Matěnovou z Ústav germánských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
- Proč jsi šla na doktorát a čím se zabýváš?
Během studia jsem záhy pochopila, že mě na něm nejvíc baví to akademické – v mém případě kritická reflexe literatury jako společenského a kulturního fenoménu. Chtěla jsem „jít dál“ a hledat nová nosná témata a interpretační úhly.
Zabývám se literární vědou severské jazykové oblasti, konkrétně zkoumám ironii v dramatech Henrika Ibsena. Jde mi v zásadě o dvě věci: jednak o to, jak funguje ironie obecně coby technika, kterou lze (více či méně nenápadně) přimět čtenáře, aby se od některé myšlenky distancoval, jednak se samozřejmě chci věnovat tomu, jaké myšlenky a koncepty Ibsen problematizuje a proč na to jde takhle od lesa.
- Jaké problémy a výzvy doktorské studium přináší, co tě motivuje v práci?
Že jsou doktorandi podfinancovaní, a humanitní studia zvláště, je tu asi ohraná písnička ☺ Je pro mě těžké najít si vedle „dayjobu“ dost času na systematickou a kvalitní práci na doktorátu…
Profesně žiju velmi izolovaně, na skandinavistice jsem samotná doktorandka ve všech ročnících (což je samozřejmě další z mnoha dopadů té podfinancovanosti). Na doktorandský seminář chodím ke germanistům: z obsahového hlediska mi přijde velmi dobrý, ale je online, takže člověk s nikým nepokecá. Abych úplně nezapomněla dánštinu, chodím na ni s třeťáky. Suma sumárum tedy pravidelně potkávám jednou za týden třeťáky. Jsou moc fajn, ale chybí mi kolegové a chybí mi doktorandská komunita.
Nejtěžší na humanitním doktorátu ale podle mě je ta neperspektivnost a nejistota do budoucna. Vyučující mi opakují, že tu pro mě na fakultě místo nebude. Vím, že buď odejdu do zahraničí, nebo pak budu muset dělat něco jiného. Nemám v Česku uplatnění.
Pomáhá mi nicméně uvědomit si, proč to člověk dělá, třeba tím, že si vezmu dobrou odbornou knížku a řeknu si: Jo, má to smysl, pořád existuje kvalitní, precizně formulovaná humanitní věda, i když přežívá v podmínkách takřka undergroundu. Ve světě popkultury, upadající mediální gramotnosti a sílícího populismu a extremismu mi přijde, že když se vzdáme kritického myšlení a kultury, můžeme se rovnou odstěhovat do Maďarska.
Taky mě vždycky motivují konference, výjezdy do zahraničí, skvělé kulturní akce a inspirativní lidi, které člověk potká. Někdy říkávám, že mě doktorát platí v naturáliích ☺.
- Proč jsi se přidala do ČADu?
ČADu jsem moc vděčná, že doktorandy sdružuje, snaží se jim vyjednat lepší pracovní podmínky a předává zkušenosti mladým doktorandům, třeba tou příručkou pro prváky. Věřím, že jestli se má ta naše potápějící se loď zachránit, musíme pro to něco dělat aktivně a spolu.