Vyjádření ČAD z 3.5. ke kontroverzi ohledně nominace Pavla Tuleji na post Ministra pro vědu výzkum a inovace

Informace o publikování v predátorských časopisech vnímáme jako velmi problematické. Udělat chybu je lidské a může se jí dopustit každý výzkumník. V tomto případě však hovoříme o několika problematických publikacích a narůstajícím seznamu problematických výzkumných praktik člověka, který má být nominován do čela rezortu pro vědu. Od ministra pro vědu a výzkum očekáváme vysokou úroveň odbornosti i akademické integrity, s tou se však publikace pochybné kvality i související vysvětlení neslučují.

Jako zásadní problém vidíme způsob vysvětlování nejasností ohledně publikací v predátorských časopisech. Odkazování na to, že za případné chyby nese vinu spoluautorka, tehdy doktorandka Pavla Tuleji Karin Gajdová, považujeme za absolutně nevhodný a nemístný alibismus. Jakmile někdo přidává své jméno na publikaci a vykazuje ji (tj. má z ní přímý či nepřímý benefit), platí, že za ni nese zodpovědnost. Nepřímé svalování viny na juniornější výzkumnici principiálně odsuzujeme.

Pokud je Pavel Tuleja, jak říká, "přesvědčen, že jsou mladí vědci základem budoucnosti ČR", jako Asociace bychom uvítali, kdyby se k doktorandům a doktorandkám choval s respektem. Pokud bychom připustili tezi o zavinění spoluautorkou paní Gajdovou, právě Pavel Tuleja měl jako její školitel zajistit, aby k podobné chybě nedošlo.

V případě kolektivu autorů je na zkušenějším výzkumníkovi, aby zajistil dodržení odpovídajících postupů a publikaci ve vhodných časopisech, obzvlášť je-li uveden jako první autor. Pokud příslušné kontroly neprovede, zadává to podnět ke spekulacím, že si mohl přivlastňovat publikační výstup, na němž se sám nepodílel takovou měrou, která by si spoluautorství zasloužila. Sdělení, že kandidát na ministerský post neví, zda za publikování článků bylo časopisům placeno, znamená, že tuto možnost není schopen vyloučit, což je také značně znepokojující.

Za zmínku dále stojí, že v případě podobného pochybení u začínajícího vědeckého pracovníka (doktorandky či doktoranda) by i jediná problematická publikace podobného typu byla zásadním problémem, kvůli kterému by autor jistě byl hnán před disciplinární komisi a který by mohl být i důvodem pro ukončení studia.

Je velice nespravedlivé, že prohřešky, které jsou brány jako absolutně nepřípustné u začínajících vědeckých pracovníků, se u osob seniornějších, s větší mocí a významnějším postavením, mohou brát jako něco, co lze vyřešit prostou omluvou.

Zatím dostupné informace o publikační činnosti Pavla Tuleji ukazují, že minimálně v těchto případech zásadně selhal jako výzkumník i jako školitel – ten by naopak měl zajistit, aby doktorandky a doktorandi pod jeho vedením dodržovali principy akademické integrity, včetně etického publikování.

Mrzí nás, že důležitá agenda podpory vědy a řešení situace začínajících výzkumníků je brzděna tím, že na nejvyšší politický post pro vědu a výzkum je jmenován člověk, který musí v první řadě vyvracet pochybnosti o relativně závažných pochybeních v oblasti standardů publikování, místo aby plynule navázal na práci své předchůdkyně.

Pokud se pochybení v podobě publikování v predátorských časopisech a nedostatečné kvality výstupů potvrdí, je na místě konstatování, že tato kauza vyznívá nepříznivě i pro české akademické prostředí jako celek – pochybila zde totiž řada lidí, kteří měli kvalitu výzkumné práce hodnotit při výběrových řízeních na vedoucí pozice na univerzitě, které Pavel Tuleja zastával, a příslušná pochybení odhalit mnohem dříve.

Předsednictvo ČAD