Vyjádření ČAD na tiskové konferenci iniciativy Hodina pravdy 27.3. 2024

Níže zveřejňujeme prohlášení ČAD u příležitosti tiskové konference Hodiny pravdy 27. března 2024, které přednesla naše místopředsedkyně Marie Přibylová.

Česká asociace doktorandek a doktorandů vyjadřuje podporu iniciativě Hodina pravdy.

Podfinancování vysokých škol, nerovné podmínky a prekarizace se netýkají pouze akademických a neakademických pracovníků, nýbrž i doktorandů jako začínajících výzkumníků.

Prekarita doktorandů nevyplývá pouze z podfinancování vysokého školství jako takového. Doktorát není studium, doktorát je práce. Doktorandi jsou jednou z hnacích sil výzkumu a vývoje, inovací a posouvání hranic lidského vědění. Každý špičkový vědec byl kdysi doktorand. Pracují na projektech, vyučují, píší články.

Navzdory tomu mají status studenta a nikoli zaměstnance. Pomineme-li osvobození stipendia od daně z příjmu, znemožňuje tento status doktorandům využívání sociálního zabezpečení ve formě peněžité pomoci v mateřství, nemocenského či započítávání odpracovaných let do důchodu.

Spolu s dalšími systémovými problémy stojí prekarita za méně než 50% úspěšností doktorského studia a méně než 10% mírou dokončení ve standardní době. Je evidentní, že pokud jsou doktorandi nuceni věnovat se shánění obživy spíše než práci na doktorátu (například na FF UK činí stipendium ve svém základu 10 500 Kč, přičemž jeho kupní síla se kvůli inflaci dramaticky propadla), nemůže společnost jejich potenciálu a přínosu (nejen humanitní) vzdělanosti využívat naplno.

Je spravedlivé na tomto místě přiznat, že v oblasti doktorského studia dochází k určitému pozitivnímu vývoji – novela vysokoškolského zákona přináší mimo jiné systém garantovaného příjmu navázaného na minimální mzdu (a tedy valorizovaného). Jedná se o ještě o ne zcela ideální stav – od doktorandů se očekává excelentní věda za částku o málo vyšší než minimální mzda – ale je to krok pozitivní, a právě dnešek je dnem, kdy o něm po dlouhých odkladech má vláda rozhodnout.

Oceňujeme například i příslib diskuze s MPSV o tzv. mateřské a započítání odpracovaných let.

I tak jsme ale tristními finančními podmínkami zaměstnanců a zaměstnankyň vysokých škol bytostně dotčeni. Nejen proto, že mohou ohrozit kvalitu vedení ze strany přetížených, nedostatečně odměňovaných školitelů. A nejen proto, že ti z nás, jejichž působení v akademické sféře doktorátem neskončí, budou čelit nedostatku příležitostí, nejistotě grantového financování a živoření za nedůstojné mzdy, které mnohdy řešíme odchodem do zahraničí bez návratu do ČR.

Považujeme za nedůstojnou nejen samotnou prekarizaci, ale i nerovnosti v odměňování za stejnou práci či za práci stejné hodnoty. Vyjadřujeme solidaritu našim kolegům – akademickým i neakademickým pracovníkům. Ztotožňujeme se s požadavky na navýšení celkového objemu financování vysokých škol a na zajištění důstojných platových podmínek všech zaměstnanců a zaměstnankyň.

Vyslechli jsme si čísla a fakta. Dnes je však neslyšíme poprvé. Je nutné položit si otázku: Chceme skutečně žít ve společnosti, která si přínosu a významu vzdělávání není vědoma nebo jej záměrně bagatelizuje a která systematicky přehlíží ty, kdo pracují na vysokých školách a podílejí se na rozvoji znalostí a kompetencí dalších generací? My ne.