Rozhovor s členem předsednictva ČAD Felipem Martínez-Ramírezem

V dalším dílu naší série mini-rozhovorů si tentokrát můžete přečíst rozhovor s Felipem Martínezem Ramírezem, členem předsednictva ČAD a absolventem PhD Katedry analytické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

1. Proč jsi šel na doktorát a čím se zabýváš?

Po letech profesní praxe ve farmaceutickém průmyslu jsem si uvědomil, že se chci vrátit do akademické sféry a jít po kariérní dráze zaměřené na výzkum, kterou jsem si původně představoval. PhD studium se mi zdálo nezbytné, nejen jako formální vzdělání, ale i jako prostředí, kde je zvědavost spíše podporována než omezována. I když jsem pracoval ve výzkumu a vývoji, vždy jsem byl člověkem, který se chtěl hlouběji ponořit, číst dále a zpochybňovat vědecké základy každé metody nebo rozhodnutí. Akademická sféra mi nabídla prostor k tomu, abych tento instinkt následoval.

Můj výzkum se nachází na rozhraní analytické chemie a biologie. Specializuji se na LC-MS/MS a její aplikace v oblastech OMICS (lipidomika, metabolomika a proteomika) v kombinaci s výpočetními přístupy pro analýzu dat hmotnostní spektrometrie. V mých současných projektech používám 3D buněčné modely a zvířecí modely, abych zjistil, jak se bioaktivní lipidy pohybují orgány a jak jsou jejich následné metabolity modulovány v různých fyziologických a patologických kontextech. To propojuje chemii, biologii a technologii způsobem, který i nadále uspokojuje mou vědeckou zvědavost.

2. Jaké problémy a výzvy doktorské studium přináší, co tě motivuje v práci?

Výzvy doktorského studia jsou velmi složité a často se překrývají tak, že je těžké je jasně oddělit. V Česku přetrvává problém, že s doktorandy se formálně zachází jako se studenty, přestože naše povinnosti se mnohem více shodují s povinnostmi výzkumníků na začátku kariéry. Tento nesoulad může vytvářet nejistotu ohledně naší profesní identity. K tomu se přidává známý imposter syndrom: pocit, že nejsme dost dobří, což může maskovat realitu našich schopností a úspěchů. Jako mezinárodní doktorand se setkávám také s dalšími překážkami, jako jsou byrokracie, jazyk a pocit odloučení, které se přidávají k obvyklým tlakům a které si podle mého názoru zaslouží širší uznání v diskusích o zlepšení doktorského studia.

Motivuje mě vědomí, že si buduji akademickou kariéru v oboru, který mě skutečně nadchl. Tento proces přirozeně přináší dobré i těžké dny, ale snažím se nechat ty světlé dny udávat tón a připomínat mi, proč mi na této práci záleží.

3. Proč jsi se přidal do ČADu?

Moje zapojení do ČAD začalo šťastnou náhodou během webináře o žádostech o granty, kde bývalý člen Předsednictva povzbudil doktorandy, aby se k Asociaci připojili. Zaujal mě závazek Asociace podporovat doktorandy v řešení často přehlížených problémů, problémů souvisejících se supervizí, právními záležitostmi nebo jinými strukturálními překážkami, které mohou významně ovlivnit naše studium. Vzhledem k tomu, že jsem dříve působil v pracovní skupině COST Action jako mediální kurátor, věděl jsem, že mohu smysluplně přispět k rozvoji ČAD posílením jeho viditelnosti a dosahu prostřednictvím sociálních sítí.